Těžký skelet

Těžký dřevěný skelet je prostorový nosný systém využívající svislých a vodorovných nosných tyčových prvků vytvářejících nosnou konstrukci, která se doplňuje nenosnými obvodovými plášti a dělicími konstrukcemi stropu a příček. V obvodovém plášti se zejména v odvážnějších architektonických řešeních často používá velkoprostorové zasklení umožňující dokonalé propojení interiéru domu s jeho okolím - samozřejmě za předpokladu, že výhled směřuje do krajiny a nikoliv například do sousedovy zahrady...

Lehký dřevěný skelet (LDS) typu Baloon Frame 

Tento skelet je charakteristický průběžnými nosnými sloupy skrze více podlaží, na které jsou zavěšeny stropní nosníky. Vznikl v první polovině 19. století v USA. Díky průběžným sloupům dává LDS nejlepší možnosti pro řešení problematického místa, jako je stropní uzávěra z pohledu v současnosti velmi sledované a řešené tepelně- -vlhkostní problematiky. 

Lehký skelet ( LDS ) typu Platform Frame

Tato skeletová konstrukce s klasickým např. vaznicovým krovem je bezesporu nejvíce rozšířeným systémem pro stavbu dřevěných domů v ČR . Výhody a specifika tohoto systému využívají v různých modifikacích všichni přední výrobci formou staveništní montáže nebo mají výrobu postavenu na prefabrikaci, kterou umožňuje uspořádání nosné konstrukce stěna/strop/stěna (viz. obr. 2). Podle amerického vzoru se typická forma LDS realizuje s lehkou krovovou konstrukcí, kde je typická konstrukční vrcholová vaznička a krokev kotvená do stropních nosníků, viz realizace podle návrhu doc. Ing. Vladimíra Bílka, CSc., na obr. 4. Volba systému závisí na jednoduchosti a rychlosti montáže. Zkušenost z této stavby je taková, že to, co funguje v Americe časově efektivním způsobem, může být naopak v tuzemsku méně efektivní, než je klasický krov. Toto ovlivňují dva faktory. První je možnost použití CNC obráběcího centra a tím efektivnění na opracování složitější konstrukce klasického vaznicového krovu. Druhým faktorem je nezkušenost českých tesařů a jistá "neobratnost" při realizaci. Tu lze eliminovat četností zhotovených realizací. 

Difuzně uzavřená skladba

Jedná se o desítky let prověřované řešení obvodové stavební konstrukce. Nosná konstrukce i tepelně-izolační vrstvy jsou chráněny parotěsnou fólií před vstupem vlhkosti do jejich nitra. Pokud by totiž vodní pára z interiéru vnikla do konstrukce až do míst tzv. rosného bodu (kde je chladno natolik, že se tu pára sráží), zkondenzovala by. Především pro dřevostavby by taková situace znamenala vážné důsledky. Díky difuzní cloně, tedy parotěsné folii (či parozábraně), umístěné většinou hned za vnitřní pohledovou vrstvou (např. sádrokartonovou), však zůstávají všechny vrstvy konstrukce, včetně chladných, suché.

Jednotlivé materiály k tomuto účelu určené pak disponují různými hodnotami difuzní tloušťky Sd (m). Ta vyjadřuje, kolik metrů nehybné vzduchové vrstvy by svými difuzními vlastnostmi nahradilo danou vrstvu. Například pěnové sklo v jedné vrstvě má hodnotu Sd = 11200 m, dřevoštěpkové desky OSB Sd = 5,5 m atd. Jinou "difuzní" veličinou je faktor difuzního odporu μ, který je definován jako tloušťka vzduchové vrstvy, která má stejný difuzní odpor, jako předmětná fólie při stejných podmínkách. Např. vyztužená polyolefinová fólie disponuje μ = 200 000, což znamená, že stejný difúzní odpor má    200 000x silnější vrstva vzduchu. Pás z oxidovaného asfaltu s hliníkovou nosnou vložkou má              μ = 400 000.

Rizikem je ovšem možné narušení fólie při výstavbě a rekonstrukcích objektu nebo různých zásazích z interiéru (při instalaci polic apod.). Tomu by mělo být zamezeno použitím elastických materiálů, které jsou schopny utěsnit prostor kolem hřebíku, který fólií případně prostupuje, nebo montáží instalační předstěny.

Difuzně otevřená fasáda

Marketingoví experti využili posledních trendů ve stavebnictví, kdy je významně apelováno na zdravé vnitřní klima staveb, a spojují novinku v podobě difuzně otevřených fasád s motem znějícím "zdravý dům musí dýchat". Avšak jedná se o matoucí sdělení, o průniku vzduchu obvodovými konstrukcemi nemůže být řeč. Neporušená stěna je vzduchotěsná, jde tu "pouze" o prostup vodních par. Množství vlhkosti prostupující z interiéru do fasády je regulováno tzv. parobrzdou (která dovoluje vodním parám odcházet ven řízeně). Je však také nutné řadit jednotlivé vrstvy obvodového pláště směrem do exteriéru, tak, aby jejich hodnoty difuzního odporu postupně (ve směru ven) klesaly, a aby tak páry nikde v konstrukci nestagnovaly. Skladba difuzně otevřené konstrukce musí být tedy důkladně promyšlena. Nelze kupříkladu zeď "ucpat" z vnější strany. Tím by byl nejen narušen systém jako takový, ale především by docházelo k nežádoucí kondenzaci par v konstrukce.

V každém případně jde v případě difuzně otevřené konstrukce o systém méně odzkoušený, se kterým mnohé firmy nemají dostatek zkušeností a mnohdy experimentují. Z obav o neúspěšném výsledku tuto skladbu někteří investoři odmítají. Pokud však uživatel provede kvalitní průzkum referencí stavebních firem, jistě nalezne takovou, která provede řádnou práci.